Duben 2017

Jak jsem bojovala se strachem z budoucnosti

18. dubna 2017 v 13:37 | Rory |  Rady a tipy
Nevím, jestli jste někdy měli stejný problém jako já, totiž ta nejistota, kdy nevíte, co přijde, kdy pohlédnete dopředu a vše je pečlivě schované pod závojem. Někdy se mi daří spontánně pod ten závoj nahlédnout, ale ještě jsem nepřišla na to, odkud ty vize beru. Uvědomím si je vždy až se to v reálu stane a potom přichází ten pocit, kdy vypadám, že jsem najednou zamrzla. Obvykle je to pro mě šok. Věděla jsem, že se to stane. Přímo jsem to viděla. Ale kde? Ve snech? To je pro mě zatím velká neznámá, pokusím se to rozvíjet, stává se to čím dál častěji.

To jsem odbočila. Nedávno mi došlo, že se strašně bojím budoucnosti. Proč? Ta nejistota. Ty skoky do neznáma. Jenže hororové scénaře, co se mi neovladatelně vždy začnou honit hlavou, jsou tak přehnané. Obvykle to dopadá úplně jinak. Proč se tedy tak bojím? Došlo mi, že přímo bažím po jistotě. Jenže tu jako takovou v životě nenajdete. Život je jako proud, nic není stálé a furt stejné. Vše se mění a my musíme být flexibilní. Jistota je něco jasného, stálého, pevného, neměnitelného... Jsem si například jistá, že jsem dostala jedničku, ale přijde učitel s tím, že se spletl a dá tam horší známku. Jednoduchý příklad toho, jak to vidím já.

Tak jsem hledala jistotu. Ale kde ji najít? Co nebo kdo mi zaručí, že to dopadne tak, jak chci? Nikdo, protože to, co obvykle chceme, nemusí být pro nás to nejlepší. A my pro sebe přece chceme jen to nejlepší. Chceme osobnostně růst, být moudří. Právě nepříjemné zkušenosti bývají nejsilnější lekce a posunou nás dál. Potom si kladu otázku, proč jsem si to vybrala? A uvědomím si, co všechno mě to naučilo, jak mě to posunulo dále. Proč se tedy pořád bojím?

Došlo mi, že jistotu najdu jen v naději a víře. Ve víře, že vše dobře dopadne, že si zasloužím jen to nejlepší. Neboť každý člověk si zaslouží jen to nejlepší. Obvykle tedy promlouvám ke konstruktivním bytostem a žádám je o pomoc. Věřím, že vše dobře dopadne a ono to tak dopadne. Ne možná konkrétně tak, jak jsem si to představovala, ale potom mi dojde s odstupem času, že to pro mě tak bylo lepší. Snažím se tedy udržovat svou mysl na uzdě, zaměřit se na přítomnost, vděčnost a vizualizovat jen pěkné scénáře. Život už mě několikrát dost jasně přesvědčil, jakou moc moje mysl má...

Tak tedy víra, to je jediná jistota. Věřte, že vše dobře dopadne, nebojte se požádat o pomoc a vedení, opřít se o vaše anděly. A hlavně dělat něco pro to, aby váš život měl nějaký směr, nezapomínejte JEDNAT! Vždy je důležitá i vaše aktivita, musíte pro svou budoucnost něco udělat. Žijte primárně přítomným okamžikem. Budoucnost tvoříme v přítomném okamžiku. Dělejte tedy v přítomnosti to, co chcete, aby se projevilo v budoucnosti. Tím myslím například cvičení. Když na sobě budete makat, výsledky se objeví, vhodně to ovlivní vaši budoucnost.
Na závěr jen, někdy přicházejí věci, které jsme nečekali, nezapomínejte si ale užívat překvapení, které život někdy postaví do cesty. A nebojte se sem tam opustit svou bezpečnou komfortní zónu, protože velké věci čekají za hranicemi.